Nejdůležitější výbava pro nástup do školky
Jsou to hlavně dvě věci, minimálně stejně významné jako smrkání
nebo pití z hrnečku :), které naše děti před nástupem do školky ještě
potřebují:
- vědět, co se strachem a nejistotou, když na ně přijde, a
- umět najít, co by jim pomohlo, kdyby byly v úzkých.
Pomohlo by vám s vaší nejistotou, kdyby tohle váš budoucí školkáček dovedl? A báli byste se o něj ještě o něco míň, kdybyste věděli, že ho to můžete naučit?
Tak jo, tak s tím pojďte hned začít. Uděláme první čtyři krůčky proti strachům. Ať nemáte jako já tenkrát bolení břicha, že jste ho nenaučili dost 🙂
Koukněte, jestli se něčeho bojí
Když teď doma mluvíte o školce, sledujte, jestli se něčeho bojí. Jestli je nějak nesvůj a nejistý. Nemusíte to nijak pitvat, jenom se dívejte.
Možná vůbec žádný strach nemá a jen se už nemůže dočkat. A možná se ani ve školce ničeho nelekne. Ideální 🙂
Ale kdybyste kdykoliv někde ucítili nejistotu, nezačněte ho honem honem přesvědčovat, že školka je prima a nemá se čeho bát. (Ani vám to přece nepomáhá, pamatujete?) Místo toho radši svoje dítě
Ujistěte, že bát se smí
Dejte mu vědět, že i bát se je v pořádku, není to v lidském světě vůbec nic divného. Možná mu to zatím nikdo neřekl? Klidně mu i můžete popravdě říct, že se taky někdy něčeho bojíte.
Přibalíte mu tím totiž na cestu do světa velkou věc. Svoje ujištění.
Bude vědět, že bát se smí, kdyby to na něj přišlo – a že i tak je pořád chlapák, není to žádná ostuda. S tímhle pocitem je pak každý strach hned o něco menší strašák.
Taky už je vám možná líp, že bát se nástupu do školky není žádná přecitlivělost? 🙂
A co dál? Když spolu na nějaký strach, na nějakou jeho nejistotu přijdete:
Povídejte si o tom
Prostě to proberte. Jako byste to probrali s kamarádkou.
Možná to není od něj žádný zásek, jenom má v hlavě pár otázek, které vám nestihl dát – jestli jste se ho zatím vždycky snažili rychle uklidnit, že ve školce se mu bude líbit, tak ať se nebojí, že není čeho.
A víte, proč je to tak důležité?
Krom toho, že mu na jeho otázky dáte odpověď – a bude víc vědět, do čeho jde a co ho čeká, což mu pomůže se v novém prostředí orientovat – ukážete mu taky, že o strachu a nejistotě se dá mluvit. Že ho nemusí honem spolknout a dělat, že tu není, aby byl za hrdinu. A že to kolikrát moc pomůže, promluvit si o tom.
Možná to dokonce pak zkusí i ve školce, kdyby se něčeho bál. Prostě řekne, že se bojí, a poví čeho. Proč ne, když s mámou a tátou se naučil, že to funguje? Skvělé vybavení, krom důležitého obouvání a chození do schodů, co říkáte? 🙂
A když už o tom spolu budete mluvit:
Zeptejte se, co by mu pomohlo
Kouzelná otázka. Nejsme na ni moc zvyklí, viďte. Ani mezi námi dospěláky se zatím moc nenosí. Ale určitě ji vyzkoušejte.
Dřív, než mu začnete horem dolem říkat, ale neboj, neboj, bude to dobrý, neboj…, prostě se jenom zeptejte, co by mu pomohlo. Co by potřeboval vědět, aby se nebál? Nebo co by potřeboval udělat? Nebo mít s sebou? Nebo…
Když se ho zeptáte, určitě na něco přijdete.
A navíc mu přidáte další důležitou dovednost na školkový seznam: Bude už tuhle otázku znát. Bude vědět, že může hledat, co by pomohlo, když je v úzkých. A bude mít zkušenost, že se to dá najít. I ta se mu pak ve školce náramně hodí, kdyby přišla krize a bylo mu třeba po vás chvíli smutno.
Řekne pak třeba paní učitelce: „Mně se stýská a pomohlo by mi vidět mámy fotku.“ (Odposlechnuto od dětí 🙂 Tu fotku měly fakt s sebou, protože si to předem s mámou dohodly.)
Hotovo 🙂 Jen 4 krůčky. To se dá do začátku školky zvládnout,
ne? A kdyby to pak na vás první den v šatničce přišlo, už je budete znát a
můžete je využít znovu. A říct mu třeba:
„Ty se bojíš? To nevadí, úplně tě chápu. Taky mám
trochu strach a chce se mi brečet. Je to dneska poprvé, tak je to všechno
takový nový, viď. Ale zmáknem to spolu. Co by ti teďka pomohlo, aby
ses nebál/a?“